Obyčejný blog

Nice Sunday everyone, as I promised you in the last post I would like to share my big news with you. Last Wednesday I got a job and it re...

Nice Sunday everyone,

as I promised you in the last post I would like to share my big news with you. Last Wednesday I got a job and it requires a training. The training will take place in Prague so I have to move there for next two months. I´ll be going home for weekends, but it´s a huge life change for me. I´m really glad that my life is moving on and I get closer to my long time dreamed about living with my boyfriend. On one hand I´m really happy and lucky to get a job so soon after graduation but on the other I´m a little scared. In the weeks that´ll follow I´ll have probably my head twice as big so I´m sorry if it´ll be silent here. I will try to add at least some "working girl" outfits if I get chance and time to take some pictures of me. If you are interested I can share some information about what it´s like to join working people. I´m sorry to those of you who are already working because I´m sure it won´t be too interesting for you.

---

Pěknou neděli všem,

v posledním postu jsem vám slíbila velkou novinu. Takže tady je... Ve středu se mi podařilo zajistit jedno velice lukrativní pracovní místo. Budu na něj potřebovat školení a ta veliká novina je, že se kvůli němu přesouvám do Prahy. Bude to jen na dva měsíce a na víkendy budu jezdit domů, ale je to pro mě obrovská životní změna. Mám na jednu stranu velikou radost, ale na druhé straně mám z toho všeho tak trochu nahnáno. Každopádně jsem ráda, že se můj život zase někam posouvá a že jsem zase o krůček blíž k vysněnému sestěhování s přítelem. Budu z toho mít v prvních týdnech práce asi hlavu jako medicimbal, takže mi promiňte pokud se tu nebude nic dít a pokud ano, asi to nebude moc zajímavé. Ale slibuju, že se pokusím přidávat alespoň outfitové pracovní fotky, pokud se mi podaří se vyfotit. Pokud vás to zajímá, určitě sem písnu, jaké to je zařadit se do pracovního procesu. Těm z vás, co už pracujete, se omlouvám, protože věřím, že to pro vás nebude moc zajímavé.

Hi guys, before my state exam I had found out there´s a baroque art exhibition in Vienna so I asked a friend from school and on Saturday ...

Hi guys,

before my state exam I had found out there´s a baroque art exhibition in Vienna so I asked a friend from school and on Saturday we finnaly went there. The weather was more than good, we saw the art in Albertina and then headed to the city center. We stopped for a lunch in a great Italian fast food where they make all the delicious dishes right in fron of you and there were small bushes of basil and rosemary on every table so you could put it on your pasta or pizza as much as you want. So no need to say it was really good. In the afternoon we had some rest and ice cream in a park near the Karls kirche and right before our departure home we had a cup of coffee in a really cool café bar.

As I was looking around I just couldn´t help but notice that everybody looked really good there, I mean in connection with clothes. I think people from our country should go there just to watch and learn how to do this. I was also quite amazed by one of the H&M stores there because it´s set in an art nouveau building. I was speechless. I meant to buy some souvenir there but I somehow didn´t make it in time before all shops closed.

It was a really great day and I hope I´ll be back there soon.

---

Ahojte,

už před státnicemi jsem zjistila, že je ve Vídni výstava barokních mistrů a tak jsem zainteresovala spolužačku ze školy a v sobotu jsme se tam vypravily. Počasí nám krásně vyšlo, prošly jsme si Albertinu a pak jsme se vydaly do města prošmejdit obchody. Na obědě jsme se stavily ve výborné italské restauraci, nebo spíš fast foodu, kde jídlo vaří přímo před vámi. Na stole tam všude měli kromě olivového oleje taky keříky bazalky a rozmarýnu. O tom, že jídlo bylo výborné snad není ani třeba dlouze psát. Odpoledne jsme si daly zmrzlinu v parku u Karls kirche a před odjzedem jsme se před deštěm schovaly na kávičku v jedné moc hezké a stylové kavárně/cocktail baru, kde nás obsluhoval moc šikovný slovenský číšník. Když jsme zjistily, že je to náš "východní brat", dost jsme se tomu společně s ním nasmáli.

Jak jsem se tak rozhlížela kolem sebe, všimla jsem si, že tam prostě nebylo vidět jediného ošklivě oblečeného člověka. Myslím, že by se tam od nás měly pořádat zájezdy už jen kvůli tomuhle. Další milé překvápko mě čekalo v místní pobočce H&M. Sídlí v secesní budově, což mi naprosto vyrazilo dech. Chtěla jsem si tam koupit nějaký suvenýr v podobě oblečení, ale nakonec jsme to nějak nestihly vyřešit do zavíračky.
Den to byl víc než skvělý a doufám, že se tam zase brzo podívám.

A co vy? Máte rádi Vídeň?

Zdravím vás, jak už jsem zmínila v minulém příspěvku, byl pro mě čas na vysoké v mnohém zásadní a tak mi to nedá, abych ho nevyužila ješt...

Zdravím vás,

jak už jsem zmínila v minulém příspěvku, byl pro mě čas na vysoké v mnohém zásadní a tak mi to nedá, abych ho nevyužila ještě k jednomu příspěvku a sice, po čem se mi bude po zařazení do pracovního procesu stýskat.

Tak na prvním místě je jednoznačně kopa volného času. Přeci jen jsem nikdy nebyla ta studentka, co by se učila i jindy než o zkouškovém, takže jsem vždycky měla dost času na kafíčko s kamarádkami nebo strávit celý víkend s mým milým.
Čas strávený se spolužáky při přípravách projektů a úkolů. To jsem mívala vždycky ráda.
Nošení (přiměřeného počtu) knih. Pravda tohle bude znít asi trochu dětinsky, ale vždycky když jsem odcházela z knihovny se spoustou knížek v náručí, připadala jsem si hrozně svědomitě a důležitě :D
Občasné vtipné bonmoty nebo přeřeky vyučujících. To je prostě klasika a u nás na fildě se takových samorostlých a jediněčně vtipných profesorů našlo celkem dost. Nicméně můj nejvtipnější zážitek se váže k přednáškám o moderní architektuře. Přednášíval tam profesor, co se nápadně podobal Mr Beanovi a dost často zapomínal, že je na fildě a ne na zemědělce (která byla jeho alma mater) a dokázal celé tři hodiny využít k popisování práce s jehličnany. Ti, co měli odvahu se sbalili po půl hodině, my ostatní jsme tam seděli a nevěřícně na sebe kouleli očima.
Vzkazy a obrázky studentů v přednáškovkách a na záchodech. Jednoznačně nejlepší hláška, která se rozvinula do celkem barvité a konverzace je na záchodech v přízemí FSS a sice "Překvapilo vás dneska něco příjemně?" Mám dojem, že pokud ji někdo nesmazal, pokračuje dál.
Pospolitost a týmový duch. Na bakaláři to ještě takové nebylo, ale ty poslední dva roky na magistru už jsme se znali celkem dobře. Pokud byl někdo nesnášen, byl nesnášen kolektivně, když se vyskytla panika z nějaké zkoušky, tak byla taky obvykle kolektivní. Kolektivně taky probíhala pomoc spolužákům.
Samozřejmě i ty studentské slevy nebyly k zahození.
Tímto mi taky definitivně končí deset týdnů letních prázdnin.

A co vy máte/mívali jste rádi na (vysoké) škole?

Když člověk končí jednu etapu v životě, má potřebu bilancovat. Pro mě byla doba strávená na Masarykově univerzitě rozhodně hodně důležitá...

Když člověk končí jednu etapu v životě, má potřebu bilancovat. Pro mě byla doba strávená na Masarykově univerzitě rozhodně hodně důležitá životní etapa a tak bych se s vámi ráda podělila o nějaká ta "moudra", která jsem za těch pět let nasbírala. Takže dneska se omlouvám všem milovníkům fotek, že to bude spíš ukecané.

Na začátek bych asi měla říct, že jsem se na vysokou dostala až na druhý pokus. Byl to víceméně následek mojí laxnosti při přípravě na TSP testy. Takže moje první rada se týká tak nějak času předpřijímačkového:

1. Určitě nepodceňte přípravu na přijímací zkoušky.

Na začátku semestru bývají šílené fronty na studijním, alespoň u nás na fildě to bylo dost k pláči sledovat prváky, jak moknou venku jen kvůli potvrzení na šalinkartu (tramvajenku). takže:

2. Pokud můžete, zajděte si na studijní ještě tak týden, dva před začátkem školy. Ušetříte si tak otravné stání ve frontě až na dvůr.

Na rozdíl od ostatních jsem neměla už od základky rozhodnuto, kam se chci hlásit a proto jsem si při druhém pokusu přihlásila pro jistotu víc oborů a když jsem pak zkoušela pajdák, bylo mi jasné, že to prostě není škola pro mě. Čili:

3. Je dobré vyzkoušet, co vám sedne, pokud nejste rozhodnutí a vydržet u toho, co vás aspoň trochu zajímá. Studovat školu, co vás nebude bavit je nesmysl.

Pokud jste se úspěšně zapsali, čeká vás první registrace. Ze začátku čekejte boj s informačním systémem, než se to trochu naučíte a zjistíte, jak s ním zacházet. Takže tady doporučuju hlavně:

4. Mějte s ISem trpělivost a zvykněte si, že někdy se prostě zasekne a holt na vás nezbude ta seminární skupina, kterou jste si představovali.

První přednášky bývají buď hrozně motivační a nebo mají profesoři potřebu prváky vyděsit k smrti. Na první přednášce o dějinách pravěku, kterou jsem absolvovala v mém zkušebním týdnu na pajdáku, nám profesor ukázal kolik studentů vloni vyházel. Nechci nijak diskriminovat brněnský pajdák, ale tak nějak i podle toho, co mi říkají známí, mám pocit, že si tam ti vyučující normálně léčí na studentech komplexy... To jen tak na okraj.

Ze začátku jsem si dělala poznámky ručně. U některých předmětů to šlo, ale jinde se to moc nedalo. Další nešvar profesroů je totiž to, že se rádi zakecávají a například u takových chutných předmětů, jako byla třeba estetika se zapisovat do zavaření propisky stejně ani nedá a když si to pak doma čtete, tak vlastně ani nevíte co se k čemu vztahuje a co tím vlastně "básník chtěl říci". Naštěstí profesoři většinou dávají svoje prezentace do studijních materiálů a odsud už se to dá. Jen já jsem teda občas měla trochu problém učit se z počítače, teda dokud jsem neměla svůj malinký notebooček. Takže tady můžu poradit jen tohle:

5. Poznámky si dělejte tak, jak vám to vyhovuje a hlavně tak, abyste je pak při učení chápali.

Na vysoké jsem vždycky nesnášela psaní čehokoliv. Seminárky pro mě vždycky byly totální utrpení a ta kvalita taky nikdy nebyla nic moc, takže nejjistější bude radit asi tohle:

6. Seminárky odevzdávejte včas a v požadovaném rozsahu a pokud se na ně hledí, tak si přeci jen dejte trochu záležet, nebo poproste nějakého schopnějšího spolužáka o pomoc.

Neodmyslitelnou součástí vysoké jsou samozřejmě obávané zkoušky. Vysoká je strašně fajn, ale fakt je, že tam odpadá průběžný učení a člověk dost lehko zleniví. Studentský život jsou přeci jen taky kafíčka s kamarádkama a večerní student party a půlení a na jaře nekonečná řada fesťáků a krom toho je tu samozřejmě všudypřítomná prokrastinace, však víme... Někdo to řeší důmyslnými taháky, někdo litry kávy a někdo si dokonce pomáhá prášky. Já jsem se vždycky na všechno poctivě učila. Trvalo mi to obvykle tak 3-5 dní, což záleželo na tom, kolik toho bylo. Nicméně moje snaha byla bez výjimky oceněna tak, že už se mě druhý pokus nikdy netýkal. Takže:

7. Učte se podle svých možností, učivo si pokud možno rozdělte na stejné části do každého dne a k extrémním metodám přistupujte až když vám to do té hlavy opravdu nepoleze a tehdy, kdy budete vědět, že budete moct tahák použít. U ústních zkoušek dělejte vždycky, že víte i když vůbec nevíte a zkoušejte používat oslí můstky, pokud to jde ("U téhle otázky bych chtěla zmínit ještě vliv na to a to" - a začněte mluvit o tom, co jste se naučili). A nezapomeňte, že zkouška je od slova ZKUSIT! Oblíbeným mottem je "druhý pokus to jistí". A hlavně myslete na to, že pokud nejde o život, nejde o nic.

8. Každou zvládnutou zkoušku oslavte a nebo se odměňte. To je prostě základ!

9. Pokud na vysokou dojíždíte a bydlíte na intru nebo na privátě, sundávejte si, prosím, v šalině (tramvaji, busu...) krosnu (teda pokud nejezdíte s elegantním kufříkem na kolečkách). Vyhnete se tak otráveným pohledům místních spolucestujících.

10. Pokud už přežijete všecky nástrahy seminárek, splněných docházek i písemných a ústních zkoušek, hlídejte si pořád svoji administrativu a raději buďte poučení o školním řádu a co jak na škole funguje. Mně už to, že jsem to nevěděla, málem stálo bakalářské státnice a teď naposledy mi to taky přišlo (doslova) pěkně draho.

Na vysoké a vůbec v souvislosti s vysokou jsem se naučila hlavně tohle:

11. Nikdy nic nevzdávejte bez boje! Jen to, že máte pocit, že něco nedokážete, je váš největší nepřítel.

Vysoká mě naučila makat, zatnout zuby a udělat pro postup všechno, co bylo v mých silách. Taky jsem se tam hodně našla a spoustu věcí o sobě samé jsem tam pochopila. Hlavně jsem tam pochopila, že člověk v sobě čas od času musí najít sílu k překonání všech překážek a doufám, že to teď všechno využiju při hledání práce.

Toť asi ode mě všechno. Doufám, že vám, co už vysokou studujete, to třeba v něčem pomohlo a že ty z vás, co se na vysokou teprve chystáte, jsem moc nevyděsila.

Hi guys, first of all I ´d like to thank you all for wishing me good luck yesterday. I´m sure it´s one of the reasons I passed my final ...

Hi guys,

first of all I ´d like to thank you all for wishing me good luck yesterday. I´m sure it´s one of the reasons I passed my final exam. I can call myself a master since yesterday. The exam was quite fine in the end and even less stressful and difficult than some of the exams I had passed before during my uni study. I got very good grades for both my diploma thesis as well as the oral exam. Then I went to have two delicious macaroons and a cup of coffee and then straight home to celebrate with my family. I was wearing a simple black and white combination. You could have seen it here .

The only two things left of my student life are graduation and a celebatory party with my schoolmates and after that my uni life will be oficially over.

I would like to ask you one thing. I´m planning a post "How to make it through your uni time" or "What I´m going to miss when I´m no longer a uni student" so please let me know if you´d like it in the comments below. Thank you. You´re all the best followers ever. :)

---

Ahojte,

předně bych vám všem chtěla moc poděkovat za podporu a všecky držené končetiny. Jsem si jistá, že to byl jeden z důvodů, proč se to povedlo. Od včerejška se můžu pyšnit titulem magistra a musím říct, že zkouška byla nakonec vcelku pohodová. Paradoxně některé zkoušky na ekonomce byly mnohem těžší a náročnější na přípravu. Odnesla jsem si dvě béčka a potom jsem se vypravila na dva oslavné makronky do Preclíku a na kávičku a pak šupem domů. Oblečení jsem zvolila jednoduché v osvědčené černobílé kombinaci. Mohli jste ji vidět tady

Už mě tak čeká jen promoce a nějaká ta společná kalba se spolužáky a mému studentskému životu bude nadobro odzvoněno. Můžu si to taky odškrtnout ze svého seznamu.

Chtěla bych se zeptat, jestli by vás zajímal post na téma "Jak přežít vysokou školu" nebo "Co ze studentského života mi bude chybět"? Už nějakou chvíli o tom přemýšlím, tak by mě zajímal váš názor.

Dejte mi vědět do komentářů a ještě jednou vám moc děkuju. Jste skvělé. :)

Obyčejný blog

Big news / Velká novina

Last days random / Random posledních pár dní

A trip to Vienna / Výlet do Vídně

Co ze studentského života mi bude chybět

Jak přežít vysokou

Finished at last / Konečně volno

Scared as hell / Vyděšená k smrti

About me

Instagram

FACEBOOK

Bloglovin

Brno bloguje

Pravidelní čtenáři

Počet zobrazení stránky

Archiv blogu

Popular Posts

Seznam blogů

Flickr Images

Obyčejný blog

Big news / Velká novina

Last days random / Random posledních pár dní

A trip to Vienna / Výlet do Vídně

Co ze studentského života mi bude chybět

Jak přežít vysokou

Finished at last / Konečně volno

Scared as hell / Vyděšená k smrti

About me

Instagram

FACEBOOK

Bloglovin

Brno bloguje

Pravidelní čtenáři

Počet zobrazení stránky

Archiv blogu

Popular Posts

Seznam blogů

Přihlášení k odběru

Flickr Images