Zdravím vás,

 jak už jsem zmínila v minulém příspěvku, byl pro mě čas na vysoké v mnohém zásadní a tak mi to nedá, abych ho nevyužila ještě k jednomu příspěvku a sice, po čem se mi bude po zařazení do pracovního procesu stýskat.

1. Tak na prvním místě je jednoznačně kopa volného času. Přeci jen jsem nikdy nebyla ta studentka, co by se učila i jindy než o zkouškovém, takže jsem vždycky měla dost času na kafíčko s kamarádkami nebo strávit celý víkend s mým milým.
2. Čas strávený se spolužáky při přípravách projektů a úkolů. To jsem mívala vždycky ráda.
3. Nošení (přiměřeného počtu) knih. Pravda tohle bude znít asi trochu dětinsky, ale vždycky když jsem odcházela z knihovny se spoustou knížek v náručí, připadala jsem si hrozně svědomitě a důležitě :D
4. Občasné vtipné bonmoty nebo přeřeky vyučujících. To je prostě klasika a u nás na fildě se takových samorostlých a jediněčně vtipných profesorů našlo celkem dost. Nicméně můj nejvtipnější zážitek se váže k přednáškám o moderní architektuře. Přednášíval tam profesor, co se nápadně podobal Mr Beanovi a dost často zapomínal, že je na fildě a ne na zemědělce (která byla jeho alma mater) a dokázal celé tři hodiny využít k popisování práce s jehličnany. Ti, co měli odvahu se sbalili po půl hodině, my ostatní jsme tam seděli a nevěřícně na sebe kouleli očima.
5. Vzkazy a obrázky studentů v přednáškovkách a na záchodech. Jednoznačně nejlepší hláška, která se rozvinula do celkem barvité a konverzace je na záchodech v přízemí FSS a sice "Překvapilo vás dneska něco příjemně?" Mám dojem, že pokud ji někdo nesmazal, pokračuje dál.
6. Pospolitost a týmový duch. Na bakaláři to ještě takové nebylo, ale ty poslední dva roky na magistru už jsme se znali celkem dobře. Pokud byl někdo nesnášen, byl nesnášen kolektivně, když se vyskytla panika z nějaké zkoušky, tak byla taky obvykle kolektivní. Kolektivně taky probíhala pomoc spolužákům.
7. Samozřejmě i ty studentské slevy nebyly k zahození.
8. Tímto mi taky definitivně končí deset týdnů letních prázdnin.